Pohybové detektory jsou dnešní součástí běžného života a setkáváme se s nimi ve většině zabezpečovacích systémů, automatickém rozsvěcení světel na chodbách a v mnoha dalších aplikacích automatizace budov. Při jejich použití je však nutné dodržet mnoho různých pravidel pro úspěšné provozování.
Detektor pohybu (často značen PIR) ve většině případů funguje na principu snímání pohybujícího se objektu o teplotě lidského těla. Detekce funguje tak, že hlídaná oblast je rozdělena na několik zón a v každé zóně je měřena teplota. Pokud dojde ke změně teploty mezi zónami, což je způsobeno přechodem z jedné zóny do druhé, je detekován pohyb. Z tohoto důvodu nejsou detekovány osoby pouze stojící.
Z výše popsaného principu také vychází, že detektor pohybu je mnohem citlivější pokud přechází osoba z jedné strany detektoru na druhou na rozdíl od chůze proti detektoru, kde dochází k menší četnosti přechodu mezi zónami.
Jaká má detektor pohybu omezení
Detektor pohybu má několik omezení. Některá z nich lze úspěšně využít, další snižují jeho účinnost. Správným výběrem místa pro instalaci lze tyto omezení minimalizovat.
Vzhledem k principu detekce pohybujících se objektů o teplotě lidského těla napovídá, že se snižující se teplotou okolí bude jeho citlivost výrazně klesat. Při teplotě blížící se bodu mrazu většinou nebude detektor pohybu pohyb detekovat (kromě venkovních detektorů).
Další omezení je nemožnost detekce pohybu přes průhledné předměty. Tato spíše výhoda, zamezuje detekci pohybu skrze okna a skleněné stěny. Zabezpečovací systémy tak mohou hlídat okna, aniž by došlo k detekci pohybu za okny na ulici.
Bohužel detektor pohybu není schopen rozeznávat osoby od jiných předmětů o stejné teplotě. Proto je nutné vždy dobře promyslet umístění detektoru, tak aby například nedetekoval pohyb záclony od vlnícího se vzduchu nad radiátorem, který může zrovna být zahřátý na 37 stupňů. Stává se to velmi zřídka, ale může to být příčinnou, zejména u levnějších detektorů.
Detektor pohybu také není schopen rozeznávat osoby a zvířata. Proto bývá častým problémem hlídání prostor s volným pohybem domácích mazlíčků. V takovém případě je nutné použít detektory s odolností proti zvířatům.
Jaké jsou typy pohybových detektorů
Nejčastěji se vyskytují analogové detektory pohybu a digitální detektory pohybu.
- Analogové detektory pohybu se často používají pro rozsvěcení na chodbách a u levnějších alarmů a minialarmů. Nejsou tak odolné proti falešným poplachům, ale při správné instalaci fungují velmi spolehlivě.
- Digitální detektory pohybu zpracovávají pohyb před sebou kvalitněji a dokáží efektivněji čelit falešným detekcím. Často se používají v místě, kde analogový detektor selže a vyhlašuje falešné detekce. Odolnost ale silně závisí na výrobci a jeho kvalitě digitálního zpracování.
Dle detekční oblasti lze rozdělit detektory na několik typů. Toto rozdělení určuje zejména následné použití detektorů pohybu:
- Prostorové detektory (běžný detektor): nejběžnější detektor s možností detekce v úhlu v rozmezí až 120stupňů horizontálně. Při montáži do rohu bezpečně pokryje celou místnost.
- Detektor typu záclona: detektor tvoří pouze úzký detekční pásek (plochu v prostoru). Lze tak hlídat vystavené obrazy na stěně nebo pouze část místnosti.
- Stropní detektor pohybu: jedná se o variantu prostorového detektoru uzpůsobenou k montáži na strop místnosti. Často se používá v případě nemožnosti montáže běžného detektoru, nebo pokud je místnost příliš malá pro běžný detektor pohybu.
- Detektor pohybu s odolností proti zvířatům: Takovýto detektor má vestavěná různá omezení pro eliminaci pohybu zvířat v jeho okolí. Často se jedná o detektor typu záclona nebo běžný detektor se zastíněním detekce pohybu při zemi. Bohužel nikdy nelze stoprocentně vyloučit detekci zvířete i při použití tohoto detektoru, zejména u koček, které mohou lézt po nábytku.
- Venkovní detektor pohybu: detektor určený k montáži do venkovních prostor. Je vybaven mnohem složitější technikou a často i několika detektory pro zajištění maximální odolnosti proti falešným detekcím a ke zvýšení citlivosti se klesající teplotou. Jsou však vhodné spíše pro hlídání nevytápěných prostor, něž k hlídání venkovních prostor a zahrad.
Mýty o pohybových detektorech
O pohybových detektorech se často šíří mýty, nejčastěji od uživatelů, kteří provedli instalaci bez rozmyslu a nyní hledají příčiny falešných detekcí.
- Pohybový detektor detekuje létající hmyz: toto není možné ani při přeletu kolem detektoru, hmyz má teplotu okolí a detektor jej nemá šanci rozeznat.
- Pohybový detektor detekuje myši: myš je příliš malá pro detektor. Musela by přes detektor přelézt nebo pobíhat ve vzdálenosti několika desítek centimetrů aby ji mohl detektor zaznamenat.
- Detektor zaznamenává pohyb skrze okno na ulici: jak již bylo uvedeno výše, skrze průhledné předměty neprochází teplo lidského těla v dostatečné míře, aby to mohl detektor zaznamenat.
- Pohybový detektor lze podlézt: toto se týká pouze detektoru typu záclona nebo detektoru odolnému proti zvířatům. Při instalaci do výšky 2m vidí většina detektorů již 1 až 1,5m před sebou na podlahu. Při správné montáži se k němu zloděj nemá šanci dostat.
