Každý typ požárního nebo plynového hlásiče vyžaduje jiný postup testování. Jedno mají však společné. Četnost kontrol by měla být přibližně jednou za 6 měsíců. Častější kontroly a testy jistě nejsou na škodu.
Test testovacím tlačítkem
Většina požárních a plynových hlásičů má testovací tlačítko. Toto tlačítko testuje funkčnost elektronického testovacího obvodu a baterie. Většinou však netestuje funkci samotného detekčního členu.
Testovací tlačítko stačí stisknout nebo podržet v závislosti na typu hlásiče, viz manuál ke konkrétnímu hlásiči. Pokud se ozve silný zvuk interní sirény, je vše v pořádku a hlásič má elektronický obvod funkční a baterii dostatečně nabitou. Pokud zvuk kolísá nebo se vůbec neozve, projděte si uživatelský manuál nebo kontaktujte prodejce.
Pokud se jedná o požární detektor zapojený do požárního systému, nemusí se tento typ testu přenést na centrální jednotku (záleží na typu detektoru). K testu je potom potřeba využít jiné metody doporučené výrobcem požárního hlásiče.
Test kouřového požárního hlásiče
Profesionální testování kouřových požárních detektorů a hlásičů se provádí testovacím aerosolem s testovací soupravou. Aerosol dokáže navodit stejné podmínky, které vzniknou při požáru. Aby jste dosáhli potřebné koncentrace aerosolu i bez testovací soupravy, vložte hlásič do plastového sáčku. Vysajte z něj přebytečný vzduch a aerosol nafoukejte do sáčku tak, aby se aerosolovou mlhou zaplnil. Pokud je hlásič funkční dojde k detekci za 60 až 90 sekund. Pokud hlásič nevyhlásí poplach, vyzkoušejte test ještě jednou. Pokud ani poté nedojde k poplachu, je hlásič nutno vyměnit.
Pro domácí otestování kouřového požárního hlásiče lze využít i cigaretového dýmu. Jedná se sice o test méně spolehlivý, ale pokud hlásič zareaguje na cigaretový dým, lze ho považovat za funkční. Pokud nezareaguje, je vhodné ho přezkoušet aerosolovým sprejem.
Cigaretový kouř pomalu foukněte do štěrbiny mezi stropem a hlásičem. Hlásič by měl do 60 až 90 vteřin zareagovat. Lze také hlásič uzavřít do igelitového sáčku a cigaretový kouř nafoukat tak, aby se v sáčku vytvořil dostatečně hustý dým.
Test plynového hlásiče
Testování plynových hlásičů je poměrně nebezpečné. Nikdy plynový hlásič netestujete puštěním plynového vařiče s položeným plynovým hlásičem. Plyn z plynového vařiče uniká příliš rychle a ihned se naředí s okolním vzduchem. Proto nedokáže vytvořit dostatečnou koncentraci pro detekci. Navíc se vystavujete nebezpečí otravy unikajícím plynem.
Test plynového hlásiče lze provést jednodušeji, pomocí běžného plynového zapalovače. Zapalovač stiskněte bez škrtnutí, aby nedošlo ke vznícení plynu a přiložte jej k otvorům plynového hlásiče tak, aby plyn přímo vnikal dovnitř hlásiče. Hlásič by měl zareagovat do jedné minuty poplachem. Pokud se tak nestane, je vhodné provést po chvíli nový test a případně plynový hlásič vyměnit.
Test plynem není vhodné provádět příliš často, aby nedocházelo ke snižování citlivosti plynového hlásiče.
Test hlásiče oxidu uhelnatého
Testování hlásičů oxidu uhelnatého přímo oxidem uhelnatým je velmi problematické a nebezpečné. Oxid uhelnatý je jedovatý plyn a mohlo by dojít při neodborné manipulaci k otravě. Hlásiče oxidu uhelnatého jsou navíc postaveny na chemické detekci a s každým takovýmto testem dochází ke snižování citlivosti hlásiče. Při častém testování byste hlásič znehodnotili. Z tohoto důvodu se test hlásiče oxidu uhelnatého dělá zejména pomocí testovacího tlačítka. Přímý test oxidem uhelnatým se doporučuje provádět pouze v první třetině a druhé třetině životnosti hlásiče. Test vždy provádějte jen oficiální testovací soupravou a v dobře větrané místnosti.
Výše popsané postupy testování požárních hlásičů provádí uživatel na vlastní riziko a nelze se při případné škodě domáhat žádné náhrady na autorovy ani na prodejci.
