Kam nikdy neinstalovat požární hlásič
Pro všechny požární hlásiče, ať už jsou kouřové, teplotní nebo plynové, platí stejné pravidlo kam jej nikdy neinstalovat. Základem rychlé detekce je fakt, aby se plyn nebo kouř dostal co nejdříve k požárnímu hlásiči. Proto hlásič nikdy neinstalujte do rohů místností, za záclony a za nábytek. Zde nedochází k dostatečnému proudění vzduchu a hlásič nebude správně detekovat kouř nebo plyn. Vždy je vhodné umístit hlásič aspoň 30 až 40 cm od takového místa.
Také jej není vhodné instalovat do blízkosti zdrojů tepla a proudu vzduchu, jako jsou topná tělesa a klimatizace. Zde je proudění vzduchu příliš rychlé a koncentrace kouře nebo plynu zde nemusí dosáhnout potřebné hladiny pro detekci.
Instalace kouřového požárního hlásiče
Rozmístění po objektu
Rozmístění požárních hlásičů po objektu před pořízením a instalací je třeba pečlivě zvážit. Není třeba instalovat hlásič do každé místnosti v objektu. Ve většině případů je to dokonce nežádoucí. Nejvhodnější je vytipovat nejpravděpodobnější místa vzniku požáru. Požár může vzniknout od spotřební elektroniky (televize, věž, počítač nebo osvětlení). Častou příčinou požáru také bývají zdroje tepla či ohně (kamna, krby, svíčky).
Nyní, když znáte potenciální místa vzniku požáru, bylo by v ideálním případě vhodné instalovat do každé této místnosti jeden požární hlásič. Avšak pokud se jedná o místnosti, kde může vzniknout kouř (kuchyň, místnost s krbem, místnost kde se kouří) neinstalujte do ní požární hlásič. V takovém to případě je vhodné nainstalovat požární hlásič do některé ze spojovacích místností (schodiště, chodba). Reakce bude sice pomalejší, ale nebude docházet k poplachu při každém kouření krbu či připálení jídla.
Jediná místnost, kam požární hlásič patří v každém případě, je ložnice. Zde vás spolehlivě ochrání před kouřem, který ve spánku dokáže velmi rychle udusit. Optimální a minimální rozmístění požárních hlásičů ukazuje obrázek.
Výběr správného místa
Kouřový nebo tepelný požární hlásič se ve většině případů instaluje nad potenciální místo vzniku požáru. Pokud je v místnosti více možných ohnisek požáru instaluje se požární hlásič na střed místnosti tak, aby nebyl zakryt případným osvětlením nebo nábytkem. Šíření kouře po místnosti lze vidět na následujícím obrázku.
Nikdy však neinstalujte požární hlásič do rohu místnosti ani blízko ke stěně. Zde totiž vznikne při požáru místo s nízkou koncentrací kouře.
Instalace plynového požárního hlásiče
Plynové hlásiče detekují většinu hořlavých plynů běžně používaných v domácnostech, jako jsou propan-butan nebo zemní plyn. Nedetekují ale oxid uhelnatý CO. Pro ten je nutné pořídit jiný hlásič.
Plynové hlásiče se vždy instalují do místností s potenciálním únikem plynu (kuchyně, místnosti vytápěné wavkami nebo vybavené karmou, do plynové kotelny). Nejdůležitější je zjistit, zdali budeme detekovat lehký plyn (stoupá ke stropu), nebo těžký plyn (klesá k podlaze). Podle toho také volíme vhodné místo instalace plynového hlásiče. Instalujeme jej vždy na stěnu a to buď kousek pod strop, nebo kousek nad podlahu (dle typu plynu). Nikdy však přímo do rohu místnosti. Nikdy jej neinstalujte blíže jak jeden metr od potenciálního zdroje úniku plynu. Vyvarujete se tak falešným poplachům a zvýšíte životnost plynového hlásiče.
Plynové hlásiče jsou napájeny vždy ze zásuvky 220V. Je to dáno principem detekce hořlavých plynů. Proto je nutné umístění volit také s ohledem na tento fakt a případně pořídit vhodný prodlužovací kabel k detektoru. Málo kdo má zásuvky u stropu pro případ detekce lehkého plynu. Níže uvedený rozpis jednotlivých plynů uvádí jejich váhu vůči vzduchu.
Vlastnosti plynů a jejich váha vůči vzduchu
- Propan butan (LPG): Těžší než vzduch, klesá k podlaze.
- Zemní plyn (LNG, CNG): Lehčí než vzduch, stoupá ke stropu.
- Oxid uhelnatý (CO): Lehčí než vzduch, stoupá ke stropu.
- Ropné látky: Těžší než vzduch, klesají k podlaze.
- Etylen: Lehčí než vzduch, stoupá ke stropu.
Instalace hlásiče oxidu uhelnatého
Hlásič oxidu uhelnatého se provozuje na baterie, proto je jeho instalace velmi jednoduchá a nesvazuje nás s použitím zásuvky 220V. Tento hlásič se instaluje k plynovým spotřebičům, u nichž může vznikat oxid uhelnatý při závadě na spotřebiči. Typickými kandidáty pro instalaci hlásiče oxidu uhelnatého jsou veškeré plynové spotřebiče pro ohřev vody jako karmy a plynové kotle. Zde je pravděpodobnost tvorby oxidu uhelnatého nejvyšší.
Hlásič oxidu uhelnatého se instaluje na stěnu přibližně 30 – 40 cm pod strop. Neinstalujte jej přímo vedle plynového spotřebiče, ale ve vzdálenosti aspoň jeden metr od spotřebiče.
Pokud používáte například wavky k vytápění celého bytu není nutné instalovat ke každému spotřebiči jeden hlásič oxidu uhelnatého. Oxid uhelnatý se velmi dobře míchá se vzduchem a rychle se šíří po objektu, proto stačí instalovat hlásič do centrální místnosti a případně do místností kde se spí.
